Dumka (Kočky a koťata)

Pro kočky a koťata (i kocoury) je zde od 18.8.1998 Dumka - pro potěchu milovníkům koček. Vychází vždy, když je o čem psát :-), tzn. denně. Stránky se jmenují po Ferdovic kočce Dumce, o které zde je a bude i část pojednání. Své reakce či příspěvky a fotky v JPEG můžete posílat Dumce nebo Ferdovi.

30.12.
Mauglí (A.Hammerová)

29.12.
Stračula a spol. (Blanka Kiehlmanová)

Archiv kočičí rubriky
Kočka Dumka 1998

Ve zvířecí rubrice naposled vyšlo: 30.12. PSI
Psí pšouk (Pavel Steiner)

K dispozici je i Zvířecí archiv

Mauglí

První povídání o Zrzince a jejím rodě napsala M.Dolanská a druhé Stračulce s spol. je od Blanky Kiehlmanové.

Nalezený Mauglí v náručí (12 kB)

Osud, zázrak nebo náhoda ?

V polovině března se nám ztratil náš malý, desetiměsíční, rezavý kocourek Mauglí.

Z bytu ve třetím patře, vysokého, stále zavřeného domu v srdci Prahy, v místech, kde o strom či travičku nezavadíš.

Nejprve jsme hledali doma. Všude nejméně třikrát - mrazák, lednici a pračku nevyjímaje.

Za okny, pod okny, na schodech, u sousedů, na půdách a ve sklepech všech okolních domů.

Na území Masarykova nádraží několikrát, až nás coby bezdomovce, kteří hledají teplé zákoutí, vykazovali.

Na Štvanici nás hlasitě prověřili hodného strážného přísní psi, v areálu Anežského kláštera jsem se v noci báli sami od sebe.

Vetřeli jsme se i do prostor bývalých kasáren na nám.Republiky, a protože rezavý kocour žije i v Modřanech, strávili jsme tam beznadějné odpoledne v křovinách, na hřbitově i v blízkosti ubytoven sezónních zahraničních dělníků, kteří na nás podezíravě hleděli.

Obvolali jsme útulky, nalepili 120 cedulí a proplakali noci. Nic platné.

Uplynulo jaro. Počátkem léta, při první víkendové návštěvě naší zřídkakdy navštěvované chatičky, jsme na zahradě našli tři droboučká, slepá snad jeden den stará koťátka. A k naší radosti po dlouhé době druhý den i příslušnou želvovinovou kočičku-maminku. Blížili jsme se pomaloučku, polehoučku - taková plachá osamělá kočička, navíc s koťaty, - to by mohla být tragedie, kdybychom ji zaplašili. Nebudete věřit - už z dálky, jak nás uviděla, začala šílet radostí - mazlila se s trávou i zemí a když jsme přišli blíž, málem nám sama skočila do náruče. Prostě tam na nás čekala. Předoucí jak motorek jsme ji i koťátka odnesli do chaty. Ani stíneček nedůvěry mezi námi nebyl. Snědla co jsme měli. Droboučká, sama ještě kotě, jak chovanec koncentračního tábora. Kostra potažená řídkým kožíškem, ocásek samý obratel - jak růženec.
Nalezený Mauglí (12 kB)

Rodinku jsme naložili do auta a hurá do Prahy. Jak jsme vyjeli, spustil se takový liják, že by je býval z té naší zahrady musel spláchnout. Záchrana přišla včas.

Kočička se nebála v autě ani doma, jako by nás odjakživa znala. Dostala jméno Rozinka.

Co mám povídat - koťátka jsme zdárně vychovali, kočička se zakulatila. Přišel podzim a s ním nutnost rozdávání. Nejprve přišla do dobrých rukou malá Bambi, pak její krásný bratříček Knoflík (černý s bílýma tlapkama). Poslední Štuclík, že půjde na kočičí výstavu. Pořádal ji Pražský spolek ochránců zvířat 17.října 1999. Malý černobílý Štuclík zde, po dlouhém čekání, také nalezl svého chlapečka, který se do něj na první pohled zamiloval. A když souhlasila i jeho maminka - jeli jsme všichni k nim domů, aby se Štuclík nebál nového prostředí (což se nám osvědčilo i u Knoflíka a můžeme doporučit).

A ten osud, zázrak nebo náhoda? Ten se přihodil jen chvíli poté, co jsme se se Štuclíkem na výstavě usadili.

V jedné z výstavních klecí, odevzdán svému osudu a připraven k předání novému majiteli seděl náš, stále oplakávaný Mauglí. Po sedmi měsících marného hledání. Třikrát tak velký. Nemohli jsme tomu uvěřit. To bylo objímání a líbání - oboustranné. Mauglí nás držel kolem krku jako klíště a my jej už také nepustili. A tak jsme se vraceli stejně jak jsme přišli - s kocourem v košíku. Jen místo malého, jsme domů nesli velkého. Paní Štěpánka Dmitrijevová z Pražského spolku chytila Mauglího až Na Pankráci - v srpnu. Kde byl do té doby a jak se dostal z Prahy 1 tak daleko, zůstane nejspíš navždy jeho tajemstvím.

Jedno poučení si ale odnesl - jak se otevřou dveře bytu na schody - Mauglí peláší na druhou stranu bytu - schovat se.

Tak byl náš dobrý skutek odměněn. Kdybychom se neujali opuštěné kočičí rodinky, nenalezli bychom Mauglího.

Dík všem, kteří mu pomohli a dík zázrakům.

A.Hammerová