|
Můžete si přečíst i první část povídání o netopýrech. Netopýři jsou jediní savci, kteří opravdu létají. Některé veverky mohou pouze plachtit. Létat jen netopýr. Existuje o nich celá řada mýtů, které nejsou ani za mák pravdivé. Říká se, že jsou slepí, ale vidí všichni, někteří výborně. Kolikrát jsem slyšel, že se někomu zapletl do vlasů. To se nikdy nestalo. Jeho echolokátor snadno zaměří hmyz, takže o lidskou hlavu nezavadí. Kromě toho má také výborný čich. Člověku jsou velice prospěšní.
Vzpomínám na dobu mládí, kdy jsme netopýry chytali. Dokonce mne i kousnul (a z dnešního pohledu správně udělal, měl jsem ho nechat na pokoji). Také jich asi bylo tehdy více nežli dnes. Jeskyně vzadu ještě klesá do nižších pater, ale nechci plašit netopýry a ani nemám baterku. A tak se vracíme na nedalekou křižovatku cest a stoupáme vzhůru po holém svahu na malé parkoviště. Stočíme se doleva na zřetelnou prašnou cestu, která vede postupně vzhůru na východ mezi minovými poli!! (Takže na Golanských výšinách pozor, nevyplatí se chodit tam, kam se nemá. Občas nějaké auto najede na minu - pokud jede tam, kde se nemá.) Po 1 km dojdeme k odbočce, po které jsme přijeli autem a zahneme doleva k našemu výchozímu bodu. Auto odpočívá v chládku a tak se zde na chvíli usadíme a pojíme. Jídlo je pěkně vychlazené. Při této tůře jsme vypili oba jen 3 l vody, i když tůra trvala celkem téměř 4 hodiny neboť není tak horko, na obloze jsou oblaka a ta občas zakryjí slunce. Po odpočinku nasedáme do auta a ujíždíme směrem k městečku Kacrin a ke Galilejskému moři. Když dojíždíme ke druhému konci Galilejského moře, zastavujeme v Ha'on, kde je pštrosí farma. Lumír O. Hanuš, Israel
| |||||