PSI
Pes zahradníkem
Konec roku jsme s celou rodinou strávili na chatě. Byli jsme všichni z těch vánočních svátků trochu přejedeni, dokonce i náš pes Pif se tvářil, že nemusí všechno, co dostane sežrat hned. A tak, když dostal jako zákusek vepřovou nožičku, vyběhl s ní ven a rozhlížel se, kam by ji schoval, aby o ni nepřišel. Chvilku váhal a pak zamířil k sousedům mezi záhonky... Ostatně má už s námi své zkušenosti. Loni se mu podařilo úspěšně uloupit v krámě půlku uvařené prasečí hlavy a než na trávníku za domem stačila vystydnout, páníček mu ji zabavil a spolu s paničkou ji skoro celou sežrali, na Pifa zbyl jen malý kousek. Takže tuhle dnešní dobrotu je třeba dobře zahrabat a u sousedů v květinovém záhonku je prima měkká hlína.
Loni na jaře tam Pif prozkoumával tři myší díry a dostal se úspěšně do hloubky asi čtyřiceti centimetrů. Zhruba o měsíc později, když jsme opět přijeli na chatu, stěžovala si nám sousedka, že jí nějaký zloděj ukradl ze záhonku květiny a ani ty díry po sobě nezahrabal. Byla tak rozhořčená, že jsme v tu chvíli nebyli schopni jí vysvětlovat, kdo byl tím zlodějem. A tak Jana, když viděla, kam Pif míří, odvolala ho a on změnil směr a zamířil na opačnou stranu chaty. Asi bychom dost těžko na jaře vysvětlovali sousedce, proč jenom ten zloděj, který u nich krade květiny, tentokrát místo nich zasadil velkou prasečí kost a díru po sobě zase zahrabal...
Pavel Steiner