PSI
Matěj a výkop
Před léty u nás před domem začal být cítit plyn. Nejříve jen slabě a občas, později už silně a pořád. Tak jsme zavolali poruchovou službu. Druhý den přijeli plynaři a navrtali do chodníku díry. Měřili nějakým přístrojem a pak odjeli. Za pár dní přijeli kopáči, vykopali jámu a obnažili plynové potrubí. Teď už byl plyn cítit opravdu hodně. Pak přijeli opraváři, vlezli do výkopu a rouru na poškozeném místě zafačovali jako bolavou nohu. Za dalších pár dní přestal být plyn cítit, přijeli opět kopáči a díru zaházeli, pak asfaltéři udělali na chodník novou záplatu. Náš pes Matěj po celou dobu opravy hlídal u vrat, pozoroval děníky při práci, občas jim do toho blafnul a hlavně žebral něco k jídlu. Jeden z dělníků nám asi po roce vyprávěl, jak se s kamarádem vsadili, kolik Matěj sežere najednou rohlíků. Nakonec jich prý bylo sedmadvacet. I když díra po výkopu už byla zahrabaná, Matěj dál ležel u vrat a pozoroval dění na chodníku. Jak si hlína v zahrabaném výkopu sedala, v asfaltu se vytvořila asi 15 cm hluboká prohlubeň a po dešti v ní zůstávala voda. Matěj si v té době našel výbornou zábavu. Když šel někdo cizí po chodníku, počkal, až se přiblíží k prohlubni s vodou. Pak jednou, ale zato pořádně nahlas štěknul. BAF! Fungovalo to jako v němé grotesce. Polekaný chodec vždycky uskočil a dopadl přesně doprostřed louže. I my jsme se tenkrát dobře bavili.
Pavel Steiner