PSI
Výchova psem II
Začátek příspěvku Výchova psem I jste si mohli přečíst včera.
Když jsme se přestěhovali na vesnici tak jsme si pořídili kocoura. Následovala výchova manžela kocourem a zároveň výchova psa kocourem, jak jsem psala v měřeních koček v Dumce. Vráno, to kotě je tvoje štěňátko, tak se starej. Vrána to zvládla v pohodě. Manžel ze začátku nevěděl jak se tvářit, protože čtyřnohé kočky ho moc nepřitahovali. Ale kotě bylo neuvěřitelně čistotné a milé, tak si ho brzy oblíbil. A dokonce pochopil, jaké je to mít rád kočku. Druhé kotě už mi přinesl sám. A přestože nové kotě už nebylo tak čistotné, dokázal to překousnout, protože ho měl rád. Z prvního kocoura se stal toulavej a protivnej kocour, co se chodí domů většinou jen nažrat. V zimě i vyspat. Druhého kocourka jsme dali vykastrovat a je neskutečně milej, mazlivej a dovádivej. Manžel ho má také hrozně rád.
Dříve by manžel zvíře lhostejně minul, dnes už ne. Pochopil v čem spočívá kouzlo i zodpovědnost mít zvířátko doma. Dnes by určitě nedokázal ublížit zvířeti.
Ve škole se biflují filozofické a psychologické definice, ale jak zařídit, aby se lidé mezi sebou domluvili, jak se vycházet s partnerem nebo se zvířaty to se nedozví. Pokud nemá takové zázemí doma nebo vlasní zájem, tak možná nikdy v životě.
Každé zvíře je individuální a člověk by to měl respektovat. Například popisované polohy, jak držet kočku popsané kdysi v Dumce se u nás osvědčují málo. Když stříkáme kocoura sprejem proti klíšťatům a držíme ho na zemi, tak probíhá tvrdý boj. Jediným výsledkem je poškrábaná panička, utahaný páníček, vyděšený kocour a hora dobrot jako bolestné. Zkušenost nás naučila, že když chceme postříkat kocoura, tak ho vezmu do náručí a zakreju mu oči a uši, manžel použije sprej, kocour mi trochu vynadá a vše je rychle a v klidu provedeno. Stejně tak i kocoura očkujeme, vytahujeme klíštata, převážíve k veterináři a podobně. Kocour považuje moji náruč jako jistotu, možná ne vždycky příjemnou, ale kupodivu uklidňující.
Vždy si vzpomenu na historku našich známých, kdy manžel (mající strach z psů), "bránil" svou těhotnou manželku před kolemjdoucím vlčákem deštníkem. Napřáhl deštník i když vlčák neměl v úmyslu si jich všimnout a manželka ze psa strach neměla. Děštník pes nepřehlédl a reagoval. Naštěstí ten pes měl více rozumu a nikomu neublížil. Kdyby si známý psa nevšímal, pes by si ho nevšiml také.
Rozhodně nechci hájit lidi, co nechají pobíhat bez dohledu velkého psa, který útočí na lidi. Ale pokud člověk může sám zabránit střetu s takovýmto zvířetem vlastním jednáním, je výsledek vždy lepší. V životě člověk také často potká člověka blbce a musí s ním vycházet. Nikdy nedocílí, aby všichni blbci byli zavřeni v klecích. I když je to možná škoda.
Přestože kamarádím s každým zvířetem, které potkám, tak nemívám se zvířaty konflikty. Pokud zvíře respektuji a není moc degenerované majitelem neútočí. Pokud se člověk bojí, zvíře to vycítí a pak často útočí i jinak neškodný pes. Člověk se nejvíce bojí toho co nezná s čím nemá zkušenost. Vím, že člověk má strach i po špatné zkušenosti, ale i tam by se mělo přihlédnout, jak tato zkušenost vznikla a kdo ji zavinil.
Pokud se stane, že návštěva nese našeho domácího kocoura do místnosti ke svému velkému psovi, tak za své pokousání vděčí pouze své naivnosti a ne nevychovanosti kocoura či nás jako majitelů. Naštěstí očkovací průkaz má kocour v pořádku a tak nebyly vážnější problémy. Stejně tak jsem naivní já, pokud vytahuju vyděšenou cizí kočku z pod kredence, abych ji zachránila před naším psem, který ji půl hodiny honil. Také se v dobré vůli dopouštím naprosto nepromyšlených tahů. Rozhodně ze své blbosti neviním tu kočku.
Rozhodně nejsem odborník a možná se i v mnohém mýlím, ale myslím si, že je to důležitá oblast pro život, který člověk nechce prožít izolovaně. Když vidím, jak se v Neviditelném psovi lidi dohadují, jestli více škody, pokousání a nepořádku udělá malý nebo velký pes je mi z toho trochu smutno. To vždy záleží na majiteli psa, jaký je sám jak svého psa zvládá a co ho učí.
Lenka Prokešová
