Pro domácí mazlíčky a všechna jiná zvířátka (kromě koček) jsou zde PET, které byly věnovány Ferdově kočce Dumce k jejím prvním narozeninám. Měl by tímto být vytvořen prostor i ostatním zvířátkům. Vychází vždy, když je o čem psát :-), především pokud někdo ze čtenářů něco zajímavého napíše do redakce PET nebo Ferdovi.
Z předchozího příběhu vyplývá, že náš křeččí kluk Čip je tak trochu mamlas (neumí se ani napít ;-)). Bylo také zajímavé pozorovat vývoj vzájemných vztahů při společném "venčení" Čipa a Šmudly (je to asi o rok a půl starší křečík Roborovského).
Nejprve se vrátím k době, kdy jsme Bertíkovi, kterému byl tehdy necelý rok, představili to splašené NIC (v odborné literatuře je doslova uvedeno, že tito křečíci mají "v prdelce vrtulku"). Bertík se zachoval jako rozumný dospělý tvor: "splašence" ignoroval, pokud však byly překročeny určité meze, hlasitě "otravu" usměrnil.
Samozřejmě jsme nerozuměli, co vlastně "řekl", ale účel to splnilo, Šmudla vystřelil, jako by mu za patami hořelo.
Šmudla byl tedy zvyklý, že to velké zvíře mohl používat jako překážkovou dráhu (viz první obrázek), odpočívadlo, pozorovatelnu, občas se snažil Bertíkovi ochutnat ocásek, ale ve chvíli, kdy se pokusil zjistit obsah Berťánkových kapes (viz druhý obrázek), bylo zle.
Ovšem s příchodem Čipa nastala naprosto odlišná situace. Oba vážili téměř stejně (Čip - 30 g, Šmudla - 25 g) a na Šmudlově straně byla převaha "stáří".
Splašený Šmudla však viděl jen další objekt na přelézání, oblézání apod. Nervní Čip ale prckův zájem považoval za útok a začal se stavět na zadní a cenit zoubky (vypadal opravdu vrcholně sympaticky ;-)).
To Šmudlu zaujalo, přiběhl ještě blíž, postavil se také na zadní, aby to divné zvíře mohl očichat, a v ten okamžik skončil Čip dobrovolně na zádech (podřízená pozice) a předváděl mrtvého brouka.
Od té doby (trvalo to téměř dva měsíce), kdykoliv se kolem mihnul Šmudla, padal Čip postupně na záda. Velmi záleželo na jejich okamžité vzájemné vzdálenosti:
Jak se Šmudla přibližoval, Čip začal z výhružného stoje na zadních nohou s vyceněnými zuby postupně přecházet do polohy na všech čtyřech s natočením bokem k útočníkovi, poté následovalo několik výhružných (či spíše nesmělých ;-)) kopů zadní nohou do boku směrem ke Šmudlovi a pak již vyzkoušený leh na zádech se všemi čtyřmi ve vzduchu.
Bylo to velmi komické, protože Šmudla si ho téměř nevšímal, jen si tak náhodně pobíhal po gauči. Navíc to vypadalo, že Šmudlu Čipovy trhavé nervozní pohyby děsí a snaží se mu proto vyhýbat. Kdykoliv se totiž Šmudla přiblížil (omylem) k rohu, kde se vyskytoval Čip, po prvním kontaktu prostřednictvím vousů se dal na velmi rychlý ústup. Šmudlovo chování, které vůbec neodpovídalo chování "vůdce", Čipa mátlo. Vždy zmateně hleděl směrem, kterým to divné rychlé zvíře zmizelo, a jen přešlapoval na místě.
Jiná reakce nastala, pokud se potkali na volném prostranství: po kontaktů vousů si k sobě navzájem zběžně přičichli a pak se opatrně obešli a každý pokračoval svým původním směrem.
Postupem času zřejmě Čipovi začalo docházet, že to s tím vedoucím postavením Šmudly nebude v pořádku: "Když chci projevit svou podřízenost, tak uteče, co je to za šéfa? Zbabělec!" Začal se nesměle pokoušet o mírný pohyb proti Šmudlovi a jeho splašený útěk jej jen utvrdil v tom, že Šmudla není šéf hodný respektu.
Po dvouměsíčním pobytu u nás se Čip rozhodl převzít na gauči vedení:
Záměrně si vybíral rohy, kde zrovna Šmudla prováděl svou očistu, až se mu jednou podařilo dorazit na místo dříve, než stačil stávající šéf zmizet.
Šmudla se postavil na zadní v nesmělém pokusu o výhružný postoj, Čip jen mírně zvedl hlavu, čímž se stal vyšším než Šmudla a dokázal tím svou výškovou převahu (v té době vážil Čip již 80 g, Šmudla stále 25 g). Pak již stačilo dokázat, že nový šéf má větší sílu, a vřeštící starý šéf skončil na zádech s Čipem stojícím mu předními packami na břiše. Když jsem Čipa sundala na stranu, Šmudla ještě chvilku dělal mrtvého brouka a pak utíkal na opačný konec gauče, co nejdále od Čipa. Nový šéf gauče potvrzoval své vedoucí postavení ještě dvakrát během dalšího týdne, vždy to skončilo porážkou Šmudly, který zbaběle prchal za křiku, který svou silou vůbec neodpovídal subtilnosti tohoto malého tvorečka.
Jana Ocelíková
Jste čtenář(ka) PET od spuštění počítadla dne 9.5.2000.
Z 
Záměrně si vybíral rohy, kde zrovna Šmudla prováděl svou očistu, až se mu jednou podařilo dorazit na místo dříve, než stačil stávající šéf zmizet.
