| |
MORČATA
Morčecí holka
Hledá se nový domov
Dorotka je kříženec, bude střední velikosti, krátkosrstá, černá s pálením. Je veselá, živá a nebude se bát zřejmě ani čerta, protože z naší velké smečky žádný respekt nemá. Chtěla bych poprosit prostřednictvím Neviditelného psa, jestli by se nepodařilo nalézt pro Dorotku nový domov. Ale jenom ne k boudě, bez možnosti častého kontaktu s lidmi. Při jejím temperamentu by to byl pro ni největší trest.
Více si můžete přečíst zde v rubrice PET.
|
V rubrice PET jsem nenašla žádné morčátko, takže se to pokusím malinko napravit :o).
Asi před rokem a půl mě kamarádka lákala na návštěvu své sestry, která chová morčata, protože mám ráda hlodavce. Do té doby jsem chovala pískomily,
potkana, křečky, křečíky a myšky, takže jsem nejdřív říkala, že morče je moc velké, kouše a páchne. Ale nakonec jsem jela - a domů jsem odjížděla s mrňavou
bílou rozetkou, která mi celou cestu kvíkala v přepravce.
Doma jsme ji dali do akvárka, kde okamžitě zalezla do hromady sena. Po několik dní, když jsem si ji brala k sobě do postele, se bála vylézt zpod peřiny,
ale postupem času si rozšiřovala teritorium. Bylo hrozně legrační ji pozorovat, jak opatrně našlapuje svýma křivýma nožičkama a s čumáčkem daleko
nataženým a uskakuje při každém podezřelém zvuku. Nakonec prozkoumala celý pokoj a od té doby je to její království, nikam dál se zatím nepouští.
Zjistila jsem, že morče vůbec nepáchne a nekouše, že je to moc roztomilý tvoreček a hlavně je velmi komunikativní, občas bych řekla až ukecaný. Velmi
rychle si zvykla na to, že po zašustění sáčku dostane piškotek, takže teď, když slyší igelit, začne ječet jako lodní siréna. Teď už podobným kvíkotem
reaguje i na otvírání lednice, na zarachocení klíče v zámku a na spoustu dalších věcí, prostě neustále očekává něco dobrého na zub. Nejlépe něco z umělé
hmoty nebo molitanu :o). Člověk by řekl, že někde v jejím rodokmenu jsou ropáci.
Během velmi krátké doby se Prdelka (jak pojmenovat jinak takovou mrňavou, šmrdolící se kuličku?) stala hlavou a tyranem celé rodiny, doslova
tancujeme, jak ona píská. Jedinou naší starostí je, abychom ji nezašlápli, protože když jsme doma, běhá volně po pokoji. Její nejoblíbenější pelíšek je pod
kamny, kde leží, nahřívá si záda a má rozhled po celém pokoji, tudíž může včas zachytit jakékoli známky blížící se potravy. Když ji zavolám, s nadšeným
vřískotem utíká přes pokoj a panáčkuje, protože přece bych ji nevolala, kdybych pro ni něco neměla.
Mohlo by se zdát, že se celý její život točí kolem jídla, ale ona zvládá spoustu dalších věcí, i když, pravda, s jídlem částečně souvisejících. Žádný kabel
si před ní nemůže být jistý, naše matrace už také doznaly jisté rozměrové změny, stolek vypadá jako po nájezdu vyhladovělých bobrů a všude naše malá
morčice trousí semínka a seno, takže mám neustále co uklízet.
Nejkrásnější okamžiky jsou ty, kdy se naše malá bílá potvůrka natáhne jako placka na zemi nebo někomu na břiše. Dost často si ji beru do postele,
krásně se s ní usíná, ale musí být ještě někdo vzhůru, aby ji pak odnesl do pelíšku. Vždycky se u mě rozplácne a vystrkuje zadní nohy, různě se protahuje a
obrací se na bok, abych ji mohla šimrat na břiše. Dokonce když ji zavolám a ona přiběhne, staví se automaticky bokem, abych ji podrbala. Když na ni přijde
touha po nějakém fešném morčákovi, dělá kolečka nebo osmičky mezi nohama stolku a vrčí jako špatně seřízený motor. Zjistila jsem, že přesně tohle dělá
její táta, když se dostane k její mámě, takže si nejsem jistá, jestli má Prdelka jasno v tom, jestli je kluk nebo holka :o). Ale protože v tu dobu na mě pořád
leze a otírá se o mě, což je velmi příjemné, je to vítaný stav mysli, i když je mi jí líto, že se žádný kluk konat nebude.
Kamarádi mi často říkají, že jí mám místo dítěte a že je nechutně rozmazlená, ale musím říct, že tak roztomilé dítě bych brala všema deseti :o). Nemůžu pochopit, že jsem tolik let morčata neměla ráda.
Hanka
|
|
