| |
31.3.
Rady aneb námět pro diskuzi II. (Zuzana Chapmanová)
30.3.
Co dělá Baruška - kočičí povídání 7 (Mirka Červenková)
POŘÁD se HLEDÁ ztracený kocourek (Blanka)
Archiv kočičí rubriky
Kočka Dumka 1998
|
Rady aneb námět pro diskuzi II.
Jak na sebe zvyknout kočku a psa.
Klíč k bezproblémovému soužití je kupodivu v kočce. Pro psa totiž platí prosté pravidlo: pokud kočka neutíká (příp. neútočí), pes ji nehoní (a tudíž nezakousne). To je také vysvětlení těch neuvěřitelných případů
typu malého kotěte, které volným krokem přikráčelo k psu-zabijákovi a
usnulo mezi jeho předními tlapami. Kotě nevědělo, že se má bát a tak
nespustilo psovo instinktivní chování "dožeň, ulov, zabij".
Liší se samozřejmě intenzita snahy, kterou pes vyvine, aby kočku k útěku dohnal - málokterá kočka má např. venku dost pevné nervy, aby nechala psa tryskem se k ní přiřítit, případně na ni hravě skočit, či si do ní šťouchnout tlapou.
Možnosti (pokud předpokládáme, že máte doma psa a chtěli byste ještě nějakou mícu) jsou:
- pořídit si zároveň kotě a štěně - to je řešení, které napadne většinu
lidí. Jenže obvykle se pro druhé zvířátko rozhodujete, když už jedno
máte a navíc právě tato varianta může být někdy dost divoká. Důležitá je
např. velikost psa. Mohutné štěně může drobnému kotěti nechtěně ublížit,
protože ho bude považovat za rovnoceného partnera pro hru a kotě ještě
nebude schopné uplatnit nejoblíběnější zbraň koček - vylézt tak vysoko,
kam pes nedosáhne a se zdvořilým zájmem na něj dolů shlížet.
- vzít si k dospělému psu/fence kotě - nespoléhejte na mateřské
instinkty u fenek, ne vždy to tak funguje. Nejlepší je vzít si kotě,
které se narodilo kočce v rodině, kde také mají psa a je na ně proto
zvyklé. Pozor na koťata narozená "venkovským" kočkám. Ta už mívají
strach ze psů zafixován tak silně, že se mu nemusí odnaučit po celý
život.
- vzít si k dospělému psu dospělou kočku např. z útulku - opět je
nejlepší snažit se získat kočku, která je na soužití se psem zvyklá. I
tak může zvykání chvíli trvat, protože tu může hrát roli i určitá
žárlivost psa vůči novému příchozímu. Čím klidnější kočka je, tím
rychleji si na sebe zvířata zvyknou. Někdy pomůže "půjčit" si na pár dní
třeba od známých druhou kočku, zvyklou na psa. Její klidné a nevzrušené
chování začne váš nový přírůstek rychle napodobovat.
- vzít si klidnou dospělou kočku ke štěněti - bývá velice šťastná
kombinace. Sice si spolu asi tolik nevyhrají, protože kočka bude mnohdy
považovat pod svou úroveň, zahazovat se s tím otlemeným halamou, ale
riziko konfliktů je velmi nízké.
Nepropadejte panice, pokud chvíli trvá, než se soužití uklidní. Psi a kočky mají velice rozdílnou "řeč těla", jen si vzpomeňte na psí vrtění ocasem a mrskání ocásku vaší číčy, i mezi zvířaty tak může dojít k mnoha nedorozuměním. Dejte jim čas, aby si na sebe zvykli. Ani vy byste se s divným cizincem, co nereaguje na váš úsměv ("já si můžu ocas uvrtět a ono to na mě prská!") necítili hned dobře. Je předčasné začít říkat
"tohle vůbec nejde, musíme to kotě vrátit" po první nebo druhé
dramatické noci. Teprve kdyby se situace nezačala zklidňovat tak po
týdnu až dvou, případně se jedno zvíře projevovalo neúměrně agresivně,
zamyslete se, jestli není něco, co byste mohli pro zklidnění udělat.
Zuzana Chapmanová
| |
