| |
9.2.
Dumka po návštěvě veteriny (Ferda)
Minule bylo:
8.2.
Jak to všechno začalo - kočičí povídání 2 (Mirka Červenková)
Archiv kočičí rubriky
Kočka Dumka 1998
|
Dumka po návštěvě veteriny
Rád bych navázal na své vyprávění, ve kterém popisuji Dumčinu statečnost při návštěvě veterináře...
Hned jak se Dumka nahrnula do košíku, vzali jsme nohy na ramena a ujížděli k domovu. Dumce se na rozdíl od dřívějška v košíku líbilo, takže nevyžadovala procházky po automobilu (samozřejmě za bedlivého dozoru spolujezdkyně, kterou byla Beruška - moje žena, která nedovolí, aby Dumka vyrušovala v činnosti řidiče - to jako mě).
Když jsme se dostali do bytu, Dumka s nejvyšší opatrností opustila přepravní košík a pečlivě si nás očuchala, jestli nejsme ti odporní lidi, kteří jí píchli injekci a vnutili prášek...
Od paní doktorky jsme dostali za úkol, abychom sledovali Dumčinu stolici, neobjeví-li se v ní červíci. Tohoto úkolu jsme se zhostili odpovědně (i když s odporem), ale přes všechnu naši snahu jsme žádné červíky v Dumčině stolici nenašli.
Dumka se po příjezdu odklidila do svého oblíbeného křesla v obýváku. My jsme si s Beruškou prohlíželi a vyplňovali očkovací průkaz a litovali chudinku Dumku.
Dál se vlastně nic nedělo - Dumka pořád spala - podezírali jsme ji, že chytla spací nemoc :-), ale boj s byť oslabenou infekcí jí dal pořádně zabrat. Spánek přerušovala pouze v případě, když potřebovala čurat či kakat nebo se napít. Sporadicky se dotkla i jídla, ale nebylo to nic moc...
V útlumu Dumka prožila i příchod jejího prvního Nového roku. Na chvíli se pravda vydala za náma na terasu, ale dlouho tam nevydržela - lidé z okolních baráků tu až do jedné hodiny po půlnoci vystřelovali rachejtle. Dumka při první ráně vystřelila jako raketa a schovala se do obýváku za gauč, odkud vylezla, až když jsme se za ní vrátili...
A ráno na Nový rok byla Dumka opět v pohodě - začla jíst, hrát si či spíš řádit a občas i spát.
| |
