| |
13.1.
Zdravíme tě Dumko (Majda a Sára a Irena Tesařová)
Minule bylo:
12.1.
O "blbosti" kočky oddělovat (Vlasta)
Archiv kočičí rubriky
Kočka Dumka 1998
|
Zdravíme tě Dumko
Letos poprvé (snad néé naposledy) a nejdříve ti chceme popřát v tomto novém roce hodně ulovených vypasených myší, plné misky laskomin a prímovní od sluníčka vyhřátý pelíšek (nejlepší je pánečkova peřina).
Chceme se s tebou podělit o několik drobných radostí, které nám kočkám vánoce přinášejí. Naši člověci mají pro nás pochopení, tudíž nám a jejich prckovi staví stromek již týden před Štědrým dnem.
Stromek zdobí celá rodina, samozřejmě za naší aktivní účasti (akce se proto protáhne na celý den). Ó jak krásné je strkat čumáček do krabic se skleněnými koulemi, motat se pod nohama všem, kdo ty křehké ozdoby opatrně nesou a posléze věší na onen strom! A to je teprve začátek. Víš ty co dá práce roztrhat většinu řetězů na stejně dlouhé, respektive krátké, části?
Je nádherné sledovat obličeje všech dospělých, jež se postupně s přibývajícími střepy začínají zaobírat myšlenkou - nechat či ne stromek raději holý bez ozdob (co nerozbijeme my dožene ten jejich prcek, je to vzorná spolupracující osoba). No k večeru je vše, co zbylo, úspěšně pověšeno.
Letos naši nenechali nic náhodě a stromek nenápadně přivázali k topení. Pch - oni si snad vůbec nevšimli, že jsou z nás letos už kočičí mladé dámy a ne ta splašená koťata co šplhají doma po záclonách a po vánočních stromcích (no, namíchli nás...). Pak byl týden klid než nastal den D. Všude to vonělo, kočičí bříška se postupně zaplňovala odřezky (na zlaté prasátko nás nikdo nenachytá), pak jsme konečně dostaly každá svou opravdovou vánoční večeři o odfuněly jsme se odpočívat pod stromek.
Pravda, tady už bylo hodně těsno - všude samá krabice, ale nahoře té pyramidy to taky nebylo k zahození. Sotva nám klesla víčka, začal cinkat jakýsi zvoneček (pro naše něžná ouška něco jako Big Ben) a už se řítila lavina v podobě té „naší" nejmladší člověčandy a hrrr rovnou na vršek té hromady. Samozřejmě nás to úplně probralo, avšak záhy jsme přestaly litovat.
Konečně kočičí mejdan. Na jedné straně se vršily dárky a na té druhé něco pro nás - haldy a haldy papírů, krabic, mašlí a provázků . Už jsi zkoušela skočit do takové hromady s rozběhem? nebo zahrabat se úplně ale úplně až pod všechny ty papíry? a co teprve trhat, kousat a škrábat?
Nejraději máme hru škatule, škatule hejbejte se! Schováváme se do prázdných krabic a v nestřeženém okamžiku si krabice vyměňujeme (bohužel jen videozáznam), elán nám vydrží do pozdních nočních hodin. Pak se nezapomeneme připosilnit a jdeme se provětrat (kontrola revíru je namístě každý den). Víme, že můžeme tento papírový ráj opustit, neboť panička má pochopení a nechá vše na jedné hromadě ještě druhý den dopoledne. Se slzou v oku ji pak doprovázíme k popelnici, kde všechny ty krásné "hračky" zmizí...
Ach jo, tak zase za rok.
S kočičím mňau a tlapku Majda a Sára
(přemňoukala Irena Tesařová)
| |
