Dumka je kočka Dumka - kočičí stránky
Pro kočky a koťata (i kocoury) je zde od 18.8.1998 Dumka - pro potěchu milovníkům koček. Vychází vždy, když je o čem psát :-), tzn. denně (od října 2002 kromě pondělí a pátku). Stránky se jmenují po Ferdovic kočce Dumce, o které zde je a bude i část pojednání. Své reakce či příspěvky a fotky v JPEG můžete posílat Dumce nebo Ferdovi
    V PET si dnes přečtete:  PSI: Krmící míček - je i pro kočky (Jana Gelnarová)
 
20.12.
Dýchání - pro Penelopu (kočička Amálka & Hana Š.)
19.12.
Ad Brutus (Růža Vaništová) / Ad vyplazený jazýček (Jiří Doležal, Renata)
Letošní archiv Dumky, archiv 1998, 1999, 2000, 2001, 2002, 2003, 2004, 2005 a 2006

Dýchání
(pro Penelopu)

Chci odepsat kočičce Penelopě, která na Dumce psala, jak se její panička vyplašila, když jsi po ošetření na veterině začala rychle dýchat s vyplazeným jazýčkem. Moje panička se vyděsila kvůli mně ze stejného důvodu, ale to si prostě zavinila sama:

Jsem kočka-jedináček a mám dvě paničky. Jedna, ta starší, je se mnou úplně pořád, ta mladší vždycky ráno odejde na lov a vrací se až večer nebo taky až v noci. Obě jsou na mě moc hodné, hrají si se mnou, hladí mne a dávají mi různé dobrůtky.
Já jsem taky moc hodná, protože jim dovoluji, aby mne laskaly a obdivovaly a aby se mnou bydlely v mém domečku. Mám ho hezky zařízený i s obývákem, kde jsou dokonce dvě křesla a ušák. Pelíšek nemám, protože spím, kde se mi zrovna zalíbí, třeba v postýlce u paničky, v šupleti pod postelí nebo na skříni.
Už půl roku nejčastěji odpočívám v křesle pod oknem. Paničky to vědí a tak do toho křesla vůbec neusedají, abych je měla pořád jen pro sebe. To je normální, ne?
Amálka na zahradě (20 kB)
Koncem léta jsem se rozhodla, že křeslo pod oknem je už moc okoukané a začala jsem používat druhé křeslo, co si v něm mladší panička vždycky večer čte. Jsem k dvounožcům velice tolerantní, tak jsem jí to dovolovala, i když starší panička jí říkala, že teď je to moje oblíbenější křeslo :-/.
Ona si na to někdy vzpomněla a večer si sedla jinam, anebo si lehla na gauč. Pak starší panička najednou odjela.
Paničky mi nic neřekly, nebo jsem je neposlouchala, ale najednou jsem zůstala doma sama. Nechaly mi sice vodu a granule na miskách, dva záchůdky a hračky, jenomže jsem byla sama ve dne v noci...
Teprve druhý den večer se mladší panička vrátila, ta starší nepřijela, prý zůstala v lázních.
Byla jsem smutná.
Panička zase ráno odešla a nechala mě doma samotnou, ani po snídani mě moc nehladila a nepovídala si se mnou jako jindy. Místo toho jen zalívala kytky a uklízela.
To mne fakt naštvalo.
Dům byl už třetí den tak pustý, žádná zábava, všude ticho.
Vůbec se mi to nelíbilo. Večer se panička vrátila až za tmy. Chtěla si se mnou sice hrát, ale já jsem se s ní moc nebavila, když je na mne taková :-(.
Panička mě nechala být, najedla se, rozsvítila lampu, posadila se do křesla a začala číst.
To mě teda vytočilo!
Co si to dovoluje, celý den někde trajdá, nestará se o mne a pak mi zabere moje vlastní křeslo!
Vyskočila jsem na stolek a začala na ni mručet. Pohladila mě, ale nevstala. Tak jsem jí vlezla na klín, hladila mne, ale seděla dál jako pecka.
Vlezla jsem jí za záda, že ji z křesla vytlačím, no nedala se.
To jsem se opravdu rozzuřila.
Takhle se ke mně chovají! Jsem zanedbaná, opuštěná kočka a teď mi vzali i pelíšek na spaní. Skočila jsem na knihovnu a začala jsem mňoukat. Přitom jsem sledovala, jestli se dovtípí, ale ona prostě není inteligentní z:-/.
Dala mi granulky a zas se posadila zpátky do mého křesla. To jsem už nesnesla. Seskočila jsem z výšky a utíkala pryč. Šla za mnou a hladila mne, tak jsem jí utekla. Pořád jsem se před ní schovávala a nechtěla jsem ji ani vidět.
Rozlobená Amálka na opěradle křesla (21 kB)
Tak mi to přišlo všechno líto, že jsem nemohla ani dýchat, vyplazovala jsem jazýček a dýchala a dýchala, až jsem se zalykala.
Panička se vyděsila, někam volala, pak mě šoupla do přepravky a už jsme jely. Bylo skoro 22. hodin, když jsme na veterině přišly na řadu. Operovali tam poraněného pejska, tak na nás neměli hned čas. Při čekání jsem usnula a docela pěkně jsem si odpočinula.
V ordinaci panička dramaticky líčila panu doktorovi, že jsem musela sníst něco špatného, že jsem asi otrávená, protože nemůžu dýchat. Pan doktor mě prohlédl, poslechl a pořád se na paničku tak divně koukal :o). Vzal mi vzorek moči a dal mi jakousi injekci. Pak řekl, že mi nic není, nanejvýš jsem trochu ve stresu, asi z návštěvy v ordinaci...
Jo z ordinace, to z ní, z téhle bezohledné hloupé ženské :-/.
Po návratu domů mě panička vzala k sobě do postele, mazlila se se mnou a šeptala mi hezká slovíčka. Tak jsem se rozhodla, že jí odpustím :-).
Ale opravdu jsem na všechno zapomněla teprve, když se mi vrátila moje starší panička, která mi rozumí každé hnutí ocásku. Na tu nemusím mňoukat ani se zlobit, stačí se podívat a ona hned ví, co chci.
Tak Penelopce přeji, aby se brzy uzdravila a aby se jí nevrátilo to rychlé dýchání. Nám kočičkám se to stává, když se děje něco moc a moc proti naší kočičí vůli, ale nebezpečné to není. Když se o nás dvounožci dobře starají a jsou na nás hodní, tak dýcháme jen lehounce a předeme blahem.

kočička Amálka, zapsala Hana Š.          

P.S.: Posílám svoje fotky, aby všichni viděli, že jsem zdravá a spokojená kočka.

 
 


Paní Šmídová
navrhla, že by bylo docela zajímavé, kdyby čtenáři Dumky napsali příspěvky o tom, jak jejich miláčkové byli dlouho mimo domov a jaká je nejdelší doba, za kterou se jejich kočičky zase vrátily. Raději však příběhy s dobrým koncem, jako byl ten o Františkovi, který tenhle nápad inspiroval...

Nejnovější výzkum koček vyprovokovala :-) Marie Crossette, když ve dvou pokračováních (1 a 2) popsala skoky svých koček. Odkazy na dalších devět povídání vyšlo v předminulém roce (2002). Loňský jediný příspěvek (celkově desátý), poslal Jiří Doležal.

Zkušenosti s tradičními i netradičními pamlsky jak si je oblíbili Vaši chlupatí miláčci můžete posílat Dumce. První příspěvek na toto téma si přečtete v povídání Maxi Marysko, druhý od Dagmar Milatové, třetí od Magdy, čtvrtý od Ivany Jirkové. Celkem jich loni (2002) a předloni (2001) vyšlo v Dumce dvacet šet (26). Úplný seznam najdete v předloňském roce, specialně ale doporučuji třicáté páté povídání od Jitky - jmenuje se Dieta podle Kočky. Loni první povídání poslala paní Klára a jmenovalo se Kočičí chutě (a nechutě), druhé bylo od paní Evy B. a poslední předloňské (třetí) povídání od paní Renaty - Běžný jídelníček naší Čárlinky. Loni k palskům i stravě koček zabrousila ve svém povídání paní Růža Vaništová.

Kdo v tabulce měr a vah koček nemá ještě svého miláčka, musí Dumce jeho míry poslat - měr i vah bylo HODNĚ, ale momentálně to vypadá tak, že jsou všechny dostupné kočky a kocouři změřeni a do tabulky zapsáni :-). Poslední pokračování týkající se vážení (měření zatím není) najdete 13.ledna 2004, jakož i archiv měření a vážení, který je v přehlednější podobě na konci tabulky.

 

 
    Jste     čtenář(ka) Dumky od spuštění počítadla dne 9.5.2000.
Počet přístupů na stránku zjišťuje WEBovský počítadlo
  Kočky a koťata Odkazy na Dumku a PET pro jiné WWW stránky Zvířátka a domácí mazlíčci